tata a tri dcery

„Člověče, mám syna, čtyři kila padesát. Fantazie. Pojď, musíme to zapít!”
„A co manželka?”
„Ta se to snad nedozví!”

Na policii přijde rozrušený muž: „Tchyně se pověsila!”
„A přeřezal jste okamžitě provaz?” zajímá se službu konající důstojník.
„Ne,” odpoví chlápek. „Když jsem ji našel, ještě žila!”

Karel pozval svého kolegu k sobě domů, aby spolu natřeli člun. Když dorazili, hned ve dveřích objal a políbil ženu a ptal se jí, jak se měla. U večeře jí pochválil jídlo, zas ji políbil a řekl jí, jak ji miluje. Když pak na dvorku natírali člun, Pepa se ho zeptal, jestli si nemyslí, že se manželce věnuje nějak moc.
„Ani ne, Pepo. Víš, začal jsem s tím asi před půl rokem, a od té doby je náš vztah jako znovuzrozený. Nemůže to být lepší, vůbec se nehádáme.”
Pepa si řekl, že to tedy taky zkusí. Když večer dorazil domů, hned v předsíni manželku objal, pořádně políbil a řekl jí, jak ji moc miluje. Ona se mu vycukla, dřepla na zem a začala usedavě brečet. Tak se jí Pepa ptá, proč brečí. A ona: „Tohle je nejhorší den mýho života! V krámě mně ukradli peněženku, malej Jarouš se natloukl na kole a je v nemocnici, praskla vana a zatopila sousedy, a teď ještě ty přijdeš domů opilej!”

Proč princ políbil svou tchyni?
Myslel, že když políbí ropuchu, promění se v princeznu.

„Můj manžel je jako kocour,” stěžuje si kolegyni paní Nováčková.
„Tak záletářský?”
„Ne, je počítačový expert... Pořád ho zajímá jenom ta jeho myš!”

Vypráví paní Vaňková po příchodu z práce: „Dneska ráno v metru tři chlapi vstali, aby mi uvolnili místo.”
Muž na to bez známky překvapení: „A vešla ses?”

„Dlouho jsem si pletl Turnov a Trutnov. Ani nevíte, kolik mě to stálo peněz!”
„To já si pletl Novákovou a Nováčkovou a nevíte, kolik mě to stálo facek!”

„Představ si, včera jsme si hráli s manželkou pod peřinou na schovávanou,” vypráví známému pan Harant.
„A jak se ti vedlo, kamaráde?”
„Ani mi o tom nemluv, málem jsem z toho měl infarkt. Myslel jsem, že na mě vybafla lochnesská příšera!”

Muž přijde domů s obrovským monoklem a chlubí se ženě: „Dostal jsem ránu, že by zabila i vola... A vidíš, že mi skoro nic není... Takže nejsem vůl!”

Přijde zeťák z hospody domů, ve dveřích stojí nasupená tchyně s koštětem a on se jí ptá: „Zametáte, nebo odlétáte?”